Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zde najdete téměř vše, co Petr napsal do novin a do divadelních programů.

Obrazek

HEREC MIKESKA VĚŘÍ VE ŠŤASTNÉ NÁHODY

Nejoblíbenějším hercem v Mladé Boleslavi minulého roku se stal v anketě diváků čtyřiatřicetiletý Petr Mikeska.

Herci mladoboleslavského divadla, v němž působí už osmý rok, opravdu mnohé vychází. Prý hlavně proto, že nespoléhá jen na šťastné náhody. Že jsou věci mezi nebem a zemí, v to věří.

Zvítězil jste v anketě o nejoblíbenějšího herce roku 2008. Co za tím vězí?

"Že diváci rozhodli tak, jak rozhodli, mě samozřejmě těší a moc si toho vážím. Kdybych to však chtěl trochu odlehčit, řeknu, že jsem nežil nadarmo jeden ze svých šťastných předchozích životů. Věřím, že jsem byl už za Perikla hercem v Athénách. Ale vážně, na mém úspěchu v anketě má podíl každý z mých kolegů ze souboru, protože nejsme divadlo jednoho herce. Společně chceme dělat divadlo, kam lidi rádi chodí, ať už se chtějí jen zasmát nebo vidět i něco jiného než lacinou zábavu".

Miláčkem publika jste se stal hlavně díky roli v Miláčkovi. Tahle inscenace loni u diváků zabodovala.

"Georges Duroy! Ta role je nádherná. Nechci říkat, že je životní, ale dost možná už mě nikdy taková nepotká. Mladý muž toužící po slávě, penězích a přízni žen. Člověk, kterému všechno vychází navzdory tomu, že jde přes mrtvoly".

Čím ještě vás postava zaujala?

"Tím, že vzbuzuje odpor i obdiv zároveň. Ztvárnit Duroye, pochopit ho a odkrýt divákovi jeho pravou tvář nebylo snadné, ale byla to krásná práce. S režisérem Pavlem Khekem jsme hodně diskutovali, ale podstatu jsme vnímali naprosto stejně. Jestli diváci poznali, že nám šlo právě o tu opravdovost bez jakéhokoliv pozlátka či patosu, pak jsem rád. A taky možná v tomto případě zafungovalo něco mezi nebem a zemí. Duroy se ve hře několikrát zosobňuje s Kristem. A já jsem jedenáctý dubnový den loňského roku jen několik minut před premiérou vstoupil do Kristových let. Tak snad osud chtěl, abych se potkal s touto rolí. A asi mi měla sednout".

V jaké hře vás uvidíme v nejbližší době?

"V několika epizodních rolích v Erdmanově komedii Sebevrah. Režijně ji připravujeme s Pavlem Khekem. Doufám, že diváky neodradí název ani ruský autor. Hra je totiž skvostná a text má velkou literární hodnotu. Ani se nechce věřit, že tahle absurdní komedie vznikla už v roce 1928. Docela bych věděl, jak do rolí kariéristů, lobbistů, podnikavců a dalších zoufalců obsadit současné protagonisty, třeba z politické scény. Ale nejlepší reklamu této komedii, při níž místy tuhne úsměv na rtech, asi udělám, když řeknu, že Erdman je autorem scénáře k populárnímu Mrazíkovi. Na sklonku života spolupracoval s tehdy čerstvě založeným Divadlem na Tagance. Zkrátka, kdo se bude chtít zasmát, ten se zasměje, a od srdce, kdo bude chtít uvažovat o absurdnostech, jimž se dobrovolně vydáváme napospas, ten bude odcházet s velkým broukem v hlavě. Nejen Rusko je zemí, kde je možné úplně všechno".

Premiéru Sebevraha jste plánovali na dvaadvacátého května. Teď se kvůli několika onemocnění v souboru o týden posouvá. Jak to vypadá na zkouškách?

"Představení je nesmírně náročné a zkoušky vypadají podle toho. Panuje na nich velmi tvůrčí atmosféra. Podobně jako v Miláčkovi hrají všichni členové souboru. Dialogů je však mnohem víc. Navazují na sebe, prolínají se, soupeří o pozornost diváka. Po každé zkoušce s Pavlem probíráme, co nebylo ještě takové, jaké by mělo být. Navíc všichni kolegové o svých rolích hodně přemýšlejí a baví je to".

Na co hlavně sázíte při uvedení Sebevraha?

"Chceme, aby to byla zábava. Protože důležité věci se asi nedají sdělovat jedině touto formou. Současně se snažíme, aby představení mělo podobnou dynamiku, na jakou je divák zvyklý z televize či filmu. Přitom nechceme zahodit jediné slovo. Text si to zaslouží".

Jaké je to režírovat ve dvojici?

"Nepřipadá mi na tom nic divného. Stejně to vnímá i Pavel a kolegové ze souboru. Navzájem se respektujeme a doplňujeme a hlavně jsme se rozhodli tuto hru nastudovat pro její sdělení a formu, jakou to Erdman dokáže podat. Oba jsme při hledání nového titulu pro divadlo uvažovali taky obchodně, Sebevrah se u nás nikdy nehrál s výjimkou odvážného pokusu pražské Ypsilonky v osmdesátých letech. Navíc bych neměl odvahu se sám do tak náročné inscenace pustit. Takhle je to prostě správně".

Blanka Hrdinová - Sedmička Mladá Boleslav - 14. května 2009

------------------------------------------------------------

HEREC PETR MIKESKA PŘIVEZE SVOJI ŽIVOTNÍ ROLI

Městské divadlo Mladá Boleslav uvede v úterý 21. října v 19.30 v sedlčanském Kulturním domě Josefa Suka známou hru Guy de Maupassanta Miláček. V režii Pavla Kheka hrají Jana Kovalčíková, Roman Teprt, Karolina Frydecká, Ota Jirák nebo Dagmar Teichmannová. Hlavní roli vytváří Petr Mikeska, pro něhož je to zatím životní role.

"Nikdy jsem nehrál nic obtížnějšího. Jak fyzicky, tak v myšlenkovém záběru. Navíc jde o roli, která doslova nesleze z jeviště. Je to v současnosti moje nejoblíbenější divadelní dítě. Nejde jen o mou roli, ale o celou inscenaci. S režisérem Pavlem Khekem prezentujeme Miláčka jako naši představu o moderním divadle jakožto médiu, kde komunikuje živý herec s živým divákem tady a teď. Neopakovatelně" vyznal se třiatřicetiletý herec. Paříž konce 19. století je sladkou dobou nevázané zábavy, kabaretů na Montmartru, absintu, barových tanečnic a nikdy nekončící hry. A současně toto svobodomyslné "Le Fin de siecle" je doupětem nevěry, intrik, kariérismu, špinavé politiky, touhy po moci, cesty nahoru přes ložnice bankéřů. Právě v tomto prostředí se Miláček odehrává. Návštěvníci představení budou překvapeni kolik má Paříž před 123 roky společného s naší současností. Úspěšný je ten, kdo se dokáže zbavit svědomí. Pouze ten má právo nazývat se Miláčkem. Komu zbyly morální zásady, nemá šanci. Hra měla premiéru v dubnu letošního roku a doposud ji divadlo sehrálo zhruba desetkrát.

"Myslím, že inscenace má velmi atraktivní žánr. Je to komedie, místy groteska, velmi aktuální podívaná, a přesto ve svém důsledku nemilosrdná tragédie. Zejména mě těší pozitivní ohlas u mladého publika, kterému chceme představit divadlo jako další možnou variantu plnohodnotně stráveného večera", uvedl Petr Mikeska. Ten nehostuje v Sedlčanech poprvé, naposledy zde vystoupil v představení Dům Bernardy Alby, které i sám režíroval.

"Nejvíce však vzpomínám na zdejší uvedení inscenace Pod střechami Paříže, což je takový výlet do světa francouzské poezie a šansonu. Překvapilo nás velmi vzdělané a pozorné publikum. A v neposlední řadě také množství příchozích diváků, kteří dali přednost menšinovému žánru před pohodlím televizních seriálů", zdůraznil herec, který nyní připravuje Erdmanovu hru Sebevrah.

Karel Souček - Sedlčanský deník - říjen 2008

Obrazek

MAUPASSANTŮV MILÁČEK BUDE MÍT PREMIÉRU V MLADOBOLESLAVSKÉM DIVADLE

Rozhovor s Petrem Mikeskou, dramaturgem a hlavním protagonistou hry.

Proč jste si vybral Maupassantova Miláčka? Čím vás toto dílo oslovilo?

Guy de Maupassant je výjimečný autor a jeho román o člověku, jenž vystoupá po zádech druhých hodně vysoko, považuji za jeden z nejlepších. Samotného mě překvapilo, jak je téma společnosti před stodvacetitřemi rokyschopné rezonovat s naší současností. Jde tu především o kritiku společnosti, která je plná korupce a pokřivených charakterů. V našem pojetí není vinen Miláček za běh věcí, nýbrž právě společnost, která mu vše umožní tím, že je celá amorální a prohnilá. Paradoxně nejčistší bytostí je prostitutka, která prodává sama sebe a každý je s tím srozuměn. Ostatní kolem se tváří počestně, ale prostituují svou morálku a svědomí.

Jaký je váš tvůrčí záměr? Na co se diváci mohou těšit?

Doufám, že v první řadě nabídneme dobré divadlo, které je postavené na silném příběhu. Usilujeme o to, abychom divákovi přinesli srozumitelné téma, které je poměrně závažné, avšak formou zábavnou. Na mnoha místech se dostáváme až do žánru grotesky. V neposlední řadě chceme divákům přinést také podívanou, neboli snažíme se vyjadřovat v obrazech.

V čem pro vás spočívá půvab divadla?

Po deseti letech u profesionálního divadla už u mě neprobíhá okouzlení jakýmkoliv divadlem a v žádném případě nechci prohlašovat, že bych bez divadla nemohl žít. Stačil jsem pochopit, že je to tvrdá, někdy nespravedlivá a každopádně nesvobodná řehole. Lze však zažít i okamžiky, kdy to je ta nejčistší, nejpřirozenější a nejsvobodnější profese. To když se spojí silné téma, dobrý text hry, talentovaní herci, invenční tvůrčí tým, divácký zájem. A ideálně i zájem mecenášů. Samozřejmě se chci domnívat, že toto můžeme zažít i u Miláčka. Že můžeme nabídnout to, co žádné jiné médium kromě divadla nenabízí - setkání živých lidí s živými lidmi - tvůrců s diváky a zapřemýšlet, snad se i pobavit nad věcmi, které nás zajímají a týkají se nás všech. Je v tom cosi rituálního. Domnívám se, že dobré divadlo musí vždycky být neopakovatelný rituál.

(Rozhovor, pro Kulturní měsíčník města Mladá Boleslav na měsíc duben 2008, připravila Ivana Matoušková)

Obrazek

PETR MIKESKA - KONSTANTIN TREPLEV

Je Treplev nezralý, anebo je nezralá doba? Jak důležitý je Treplev ve hře?

Je Hamlet nezralý? Je Orestés nezralý? Treplev je jejich jednovaječné dvojče. Všichni tři mohou být vnímání jako labilní osobnosti se sklonem k hysterii, anebo jako citliví ukazatelé problémů společnosti. Orestés zabije svou matku v rámci zachování vesmírného řádu, ač sám ví, že tímto činem ten samý řád poruší. Hamlet se ptá, zda být, či nebýt ve společnosti, která funguje na prohnilých základech. Treplev hledá smysl a své poslání v objevení něčeho nového a upřímnějšího, než v čem doposud žil a čím byl obklopen. Pokládám ho za lakmusový papírek doby. Doby, která je možná nezralá pro hrdinu, jenž sám není schopný především dík svému mládí a ideálům na ní nahlédnout objektivně a přijmout jakýkoliv kompromis. Zralost je především schopnost dělat kompromisy. A z tohoto důvodu Treplev, stejně jako Goethův Werther, končí smrtí.

Kdo je Treplev pro mě?

Postava Trepleva je pro mě především setkání s kvalitní látkou. Racka pokládám za jedno z nejlepších dramatických děl, ne-li vůbec nejlepší. Treplev je složitá osobnost usilující o prožití něčeho skutečného a pravdivého, bez kašírovaného balastu. Na druhou stranu je to člověk žárlící - na matku, na Ninu, na Trigorina a tím sám sebe připravuje o svou jedinečnost a výjimečnost.

Čím Čechov může oslovit současného diváka?

Čechov mluví o lidech a jejich základních situacích způsobem, který, myslím, není poplatný žádné době ani režimu. Mně osobně je na Čechovovi sympatické, že člověka nesoudí - nechává ho prožívat jeho nenaplněné osudy, setkávat se a na celé toto někdy až komické hemžení kouká z vesmíru objektivně, ale s pochopením. Není mnoho autorů, kteří umí napsat hru tak, že jejich postavy jedí, chodí, říkají banality a přitom se hýbají zásadním způsobem jejich světy. Čechov umí spojit vynikajícím způsobem komiku s tragikou tak, jak je život nabízí ve své skutečnosti.

(Rozhovor, do programu Čechovova Racka v únoru 2008, připravil Tomáš Hájek)

Obrazek

NEJOBLÍBENĚJŠÍ DIVADELNÍ HEREC? PETR MIKESKA!

V anketě o nejoblíbenějšího divadelního herce nechal všechny za zády a vyhrál.

Petr Mikeska, herec Městského divadla Mladá Boleslav. Právě on je tím, kdo divadelní diváky v celé České republice zaujal nejvíce. V celostátní anketě o nejoblíbenějšího herce oblastních divadel vyhrál právě on. Tuto anketu vyhlásila Česká televize v rámci pořadu Divadlo žije! Další nominovaná za Městské divadlo Mladá Boleslav byla Karolina Frydecká, která získala druhou příčku v kategorii nejoblíbenější herečka.

Je to potěšující, ale vítězství v této anketě poukazuje spíše na diváky, než na kvality herce. Je dobré, že mladoboleslavští diváci ukázali v rámci Čech, že zdejší divadlo žije. Jsem ale samozřejmě rád, že vybrali zrovna mě, řekl Petr Mikeska ke svému vítězství. Petr Mikeska se nevěnuje jenom herectví, ale i režii. Nyní ho diváci mohou vidět v inscenacích Anatol, Hello, Dolly!, Tartuffe a Příběh koně. Jeho režisérským počinem je divadelní inscenace Dům Bernardy Alby. S Pavlem Khekem, se kterým jsme loni připravili Dům Bernardy Alby, chystáme premiéru Maupassantova Miláčka.

Moc se na to těším, protože je to skvělé téma, které je velmi aktuální. Myslím, že Maupassant byl tak dobrý autor, že předběhl svou dobu. Pro naši dobu jsou velmi příznačná jeho tvrzení, že . . . šanci na úspěch nemá ten, komu zbyly morální zásady . . . a že  . . . jde především o prachy, o moc a o potlesk davu . . . Osobně jsem dal Miláčkovi přezdívku Krejčíř. Člověk, který vystoupá po zádech druhých až na Seychely. Navzdory tématu však chceme, aby Miláček byl především zábavnou podívanou, prozradil své další plány Mikeska. Premiéra Miláčka je Městským divadlem připravena na duben 2008. Vítěz ankety o nejoblíbenějšího herce, Petr Mikeska už dnes však myslí na prázdniny. Ne kvůli odpočinku, ale kvůli jeho zálibě v novořečtině.

Pravidelně jezdím do Řecka - nejdřív jsem tam studoval na Aristotelově univerzitě v Soluni, později pracoval. Mám neodbytný pocit, bez jakéhokoliv recionálního vysvětlení, že tam částí bystosti náležím. Patrně jsem v některém ze svých předešlých životů žil za Perikla v Athénách.

(Rozhovor pro Boleslavský deník připravila Lucie Kučerová. Vyšlo v sobotu 22. prosince 2007)

Obrazek

TŘI OTÁZKY PRO TŘI MUŽE

Všichni víme, že ženské a mužské metody chování jsou rozdílné. Jaké máte vy zkušenosti s "ženským a mužským principem"?

Již několikrát mi bylo vmeteno vybraným vzorkem něžného pohlaví, že mám jednostopý mozek, který není schopen zároveň řídit automobil, jíst zmrzlinu a vést zaujatý rozhovor o trvalé ondulaci. Na druhou stranu jsem níkdy díky své "jednostoposti" nemusel hledat peněženku v mrazáku. A umím číst v mapách.

Když se na Anatola dívám z ženského pohledu, zdá se neobvyklé, že se muž svěřuje se svými láskami příteli jako ženy kamarádkám. Je tomu opravdu tak? Není to jen autorův výmysl, aby vytvořil dramatické napěti hry?

Je vidět, že otázku pokládala žena. Muži umí být větší drbny než ženy. Samozřejmě ale u toho neháčkujeme, nelakujeme si nehty a tvrdíme, že nedrbeme, ale rozmlouváme na úrovni!

Měl jste někdy vy takového přítele, jakého má Anatol v Maxovi?

Jelikož jsem založením jednoznačně introvertní, podobnou vrbu nemám potřebu vyhledávat.

(0tázky do programu Schnitzlerova "Anatola" pokládala Jolana Součková)

Obrazek

REŽISÉR PETR MIKESKA: VĚŘÍM, ŽE PŘI NÁS BUDOU STÁT DIONÝSOS I APOLLÓN

Městské divadlo Mladá Boleslav uvede zítra slavnostní premiéru hry španělského autora F. G. Lorcy s názvem Dům Bernardy Alby. V roli režiséra se poprvé představí Petr Mikeska, člen uměleckého souboru boleslavského divadla.

Jaké je vstoupit na druhý břeh, tedy stát se režisérem místo herce a navíc na vaší domovské scéně?

Je to úplně nová pozice, ale není to poprvé, co působím jako režisér. Nyní však prvně s papírem, státním posvěcením. Jsem jeden z nich, což je výhoda, poněvadž je znám. Na druhou stranu musím být dokonale připravený, jedině tak je mohu přesvědčit, že mi mohou důvěřovat.

Přistupujete tedy k práci zodpovědněji, než kdybyste nebyl na své scéně?

Ne, připravoval bych se stejně. Jen má samozřejmě člověk v hlavě, že mě ti lidé znají ještě z jiné pozice.

Vybral jste představení, ve kterém hrají samé ženy. Byl to nějaký váš záměr?

Hru jsem vybral z toho důvodu, že ji řadím do top desítky dvacátého století. Počítá s hereckými výkony. Že tam jsou ženy, žádný další význam nemá.

Máte ke španělským autorům blíž než k jiným?

Líbí se mi, jakým způsobem Lorca o divadle přemýšlí. Má blízko k velkým textům od antiky přes Shakespeara, Goetheho, Schillera. Je to "divadlo - obřad", jak se říkalo ve starověkém Řecku. Divadlo, které nutí diváka též myslet. Divadlo, kdy se o světě a o sobě něco dovídám.

Můžete hru přiblížit divákům?

Je to krásná současná hra, byť napsaná v roce 1936. Střetává se tam devět lidských osudů. Mluví o něčem tak zásadním, i když dnes tak zprofanovaném, jako je svoboda člověka. Děj nebudu prozrazovat. Není to však suché filosofické dílo, ale hra postavená na silném příběhu.

V představení hostují dvě velké české herečky - Nina Divíšková a Carmen Mayerová.

Chtěli jsme Bernardu udělat trochu jinak. Aby to byla pořád ještě žena, za kterou se na ulici otočí devět mužů z deseti. Aby to byl člověk, který nemá ještě po životě. A to je Carmen Mayerová. Nina Divíšková patří k herečkám, které přemýšlí a nepoměřují velikost role počtem slov. Její role má dva výstupy, leč zcela zásadní. Obvykle ji hraje vysloužilá herečka na penzi a bývá roztomile dojemná. My jsme tu roli posunuli až do metafyzické podoby.

Máte z něčeho obavy před premiérou?

Obavy má člověk pořád. Ale sedm týdnů jsme poctivě pracovali. Herečky byly připravené, poctivě pracovaly, i když jsme se často museli zabývat věcmi, které jsou v člověku kdesi víc pod povrchem a nemusejí být vždy příjemné. Ale jedině tehdy může mít divadlo pro diváka smysl. Věřím, že Dionýsos i Apollón budou při nás stát.

Budete hru sledovat i po premiéře?

Je velkým nešvarem režisérů, že nejezdí na představení. To se vyvíjí a žije nějakým způsobem. My to dítě v pátek porodíme, budeme se snažit aby bylo zdravé. Ale pak ho budeme muset vychovat, aby bylo slušné. Jako herec moc dobře vím, že když je tu režisér, hraji jinak. Budu tady každé představení a herečkám tímto vzkazuji, že se mají na co těšit. (úsměv)

(Otázky pro Boleslavský deník, dne 15. února 2007 pokládala Eva Kučerová)

Obrazek

DIVADLO JE OD SLOV DÍVAT SE A PODIVOVAT SE

Rozhovor s Petrem Mikeskou, debutujícím režisérem inscenace Dům Bernardy Alby.

Pro svůj režijní debut v Městském divadle jste si vybral hru Federica Garcíí Lorky "Dům Bernardy Alby". Čím Vás tato hra oslovila?

"Dům Bernardy Alby" řadím do TOP 10 her dvacátého století. Silný příběh, strhující vhled do lidských duší, detektivka. Da Vinciho kód čekající na objevení svého kryptextu. "Pravidelná dávka emocí" jisté úrovně a světonázoru. Divadlo postavené na hereckých výkonech. To jsou jen hlavní důvody, proč jsem zatoužil po tak dobrodružném a nelehkém divadelním výletu s názvem "Dům Bernardy Alby".

Můžete prozradit nebo alespoň naznačit, v čem bude spočívat Vaše režijní pojetí? Slyšela jsem něco o tančení flamenca . . .

Flamenco je výraz svobody, životní postoj a filozofie. Touha žít bez zdí a překážek, tady a teď. Flamenco jsou okamžiky, kdy lidská duše kříčí své touhy do vesmíru. Nebojí se a poddává se. A toto vše jsou hlavní a fatální motivy všech postav hry. Navíc Lorcův text, který je - ač psán v próze - vysoce básnickým a obrazivým dílem. Mám rád takováto vybočování z každodenní reality. A v neposlední řadě chceme přílákat do divadla též mužskou část publika. Flamenco je taneční vizuální umění, které může oku velmi lahodit. Chceme potvrdit, že divadlo krom slova "divit se", obsahuje též výraz "dívat se". Anebo ještě lépe: doufám, že zatímco se divák bude DÍVAT na tančící herečky, současně se bude PODIVOVAT nad jejich uměním.

Původně jste herec. Je herecká zkušenost přínosem při režírování?

Znám velmi dobře, kdy herec prochází jakým stavem během zkoušecího období, umím se vmyslet do jeho problémů a zábran. Na druhou stranu znám chvíle, kdy má herec touhu sám sebe podvádět a ulevovat si. A jen pro doplnění - mou hlavní profesí zůstává herectví, režírování beru jako občasnou intenzivní masáž mozku s následným pokusem o prokázání, že jsem se ještě úplně nestal nevzdělaným hlupákem.

(Rozhovor, pro Kulturní měsíčník města Mladá Boleslav v únoru 2007, vedla Ivana Matoušková)

Obrazek

JAK SLAVÍ VÁNOCE BOLESLAVŠTÍ HERCI

1. Jak budete trávit letošní Vánoce?

Trávit budu i letos již tradičně s obtížemi, jelikož - navzdory všem předsevzetím - se budu opět zrůdně přejídat.

2. Ač jste díky svému povolání stále v divadle, navštěvujete ve volných chvílích představení jiných divadel nebo nějaké jiné kulturní produkce?

Započítává se návštěva restauračních zařízení do kategorie "jiné kulturní produkce"?:-)

3. Co si přejete do roku 2007?

Jelikož hned na začátku roku se začnu v divadle vyskytovat též v nové roli - a to v roli režiséra (konkrétně "Dům Bernardy Alby", kde vystupuje devět ženských postav), přeji si vroucně, aby mě herečky co možná nejméně šikanovaly.

(Otázky pro Kulturní měsíčník města Mladá Boleslav v prosinci 2006 pokládala Ivana Matoušková)

Obrazek

PETR MIKESKA BY SE RÁD VIDĚL JAKO SVATÝ VOJTĚCH

Každou středu představujeme na našich stránkách herce z Městského divadla Mladá Boleslav. Tentokrát nám o sobě několik zajímavostí řekl Petr Mikeska, který se kromě hraní věnuje i studiu režie. Už mám za sebou absolventské představení. Studium bylo dost náročné, kdybych si měl vybrat, znovu bych do toho nešel, zhodnotil Petr Mikeska. Za celou dobu studia pracoval bez nějakých úlev a hrál, jako by byl na plný úvazek. O tom, zda se v budoucnu bude věnovat spíš režii či hraní, nemá zatím jasno. Jsou to dvě naprosto protichůdná povolání. Na režii mi nevyhovuje to, že se představení neúčastním aktivně, uvedl Petr Mikeska. V boleslavském divadle mu přirostlo k srdci hned několik rolí. Jednat je to jeho první postava - Bill Starbuck v Obchodníkovi s deštěm, Harold z Harolda a Maude a Stanley z Tramvaje do stanice Touha. Ty poslední dvě jmenované jsou typem rolí, do kterých mě běžně neobsazují. Já bych se přitom rád viděl třeba jako svatý Vojtěch, což byla moje absolventská role, kterou jsem zakončil studium herectví, řekl Petr Mikeska. Kvůli tomu, že posledních pět let věnoval hlavně studiu a divadlu, nezbývá Petru Mikeskovi žádný volný čas. To ale hodlám změnit. Rád bych odjel na nějakou dobu na jih, učím se řecky a chtěl bych to zužitkovat, prozradil Petr Mikeska. Ideální pro něho je večer, kdy si může přečíst knihu, kterou si sám vybere, nikoliv povinnou literaturu. Na DAMU jsem pod lavicí četl Čelisti. To byla taková moje revolta, dodal Petr Mikeska.

(Rozhovor pro Boleslavský deník v březnu 2006 připravila Eva Kučerová)

 
 

 

Portrét



Poslední fotografie





Archiv

Kalendář
<< listopad / 2017 >>

 
 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA